Jdi na obsah Jdi na menu
 


Když bývali moji synové dětmi, chodili jsme spolu vždy v sobotu na výlety po Českém středohoří a východní části Krušných hor. Když stanuli na prahu puberty, nechtěli už se mnou chodit. Netrvalo dlouho a pozvali pár kamarádů ze školy na výlet na Komáří vížku, kterou důvěrně znali. Bloudili, poznali chuť dobrodružství na své první samostatné cestě. Když dorazili do cíle,  dali si česnečku, v těch letech byla česnečka z Komáří vížky vyhlášená široko daleko, dokonce i v  horolezecké hospodě v Tisé - Ostrově tehdy česnečku vařili s přívlastkem alá Komárka. Jejich kamarádi s sebou neměli peníze, netušili, o čem turistika je a možná právě to byl ten okamžik, kdy to všechno začalo, když si spolu pochutnávali na polévce a přitom rozebírali čerstvé zážitky z právě ušlé cesty. Vznikla parta, která se rozrůstala o další kamarády a s věkem i o dívky, se kterými chodili. Během studentských let jezdili na víkendové vandry, v létě na vodu, lezli po skalách, cestovali na studentské brigády do zahraničí. Ještě později spolu i v zahraničí studovali. Dnes už mají své vztahy, rodiny a děti, sbírají kešky, chodí po horách a jezdí na vodu. Stále se scházejí, jen už méně často, zato ale ve větším počtu. A co teprve, až i jim jejich děti jednou dospějí...

 

 

Daniela Růžková

V Ústí nad Labem 13. června 2021

danielaruzkova@centrum.cz